Bleskově o první cestě do Costa Rici, Panamy a Peru v roce 1998

Moji první návštěvu země jsem pojal jako mnoho dalších dobrodružně s mapou a  knižním průvodcem v ruce a batohem na zádech. Ačkoliv jsem se během tří cest do Costa Rici nesetkal s problémy nemohu tvrdit hlouposti o dobrosrdečnosti a pohostinnosti národa. Mého kamaráda Rolanda přepadli s noži přímo v centru v davu lidí, loni byli dvě Američanky zavražděny na karibském pobřeží. Takové věci se přihodí všude na světě, generálně je ale možno říci je to země výjimečně nakloněná    turistům. Pět chválu o  pohostinnost mohu na naší ambasádu v Hlavním městě San Jose, zvlášť na pana velvyslance (jehož jméno mi bohužel vypadlo) Který mi osobně v roce 1996 pomohl s urychlením procedury vydání víza do Panamy a tak jsem se mohl připojit ke skupince švýcarsko-německo-panamských „baťohářů“ jež jsem potkal na vrcholku sopky Poás a vydat se na panamské ostrovy Bocas del Toro.

 

Národní parky a chráněná území jsou odrazem toho jak si vláda cení jedinečnosti jejich flóry a fauny. Vždyť Costa Rica má víc ptačích druhů než Severní Amerika, víc motýlů než Afrika a víc než

12 000rostlinných druhů. Hned za branami hlavního města je obrovský Braulio Carrillo národní park s hustou džunglí pokrývající hřbety části Centrálních Kordilér. Tady jsem narazil na stopy jaguára. V ochrané zóně La Selva mě mile překvapily krásné, ale smrtelné šípové žáby. V centrální části jsem se kochal pohledem na denně vybuchující vulkán Arenal. A ve vysokohorském pralese Monteverde za „bzukotu“ kolibříků jsem marně pátral po posvátném ptáku Aztéků, Quetzalovi. Severní pobřeží Karibiku je jedna velká bažina porostlá Mangrovníky zahrnutá do Národního parku Tortugero. Dostat se tam lze pouze lodí nebo letadlem což si mohou dovolit pouze majetnější turisté protože ceny se šplhají od 100 do 200 USD za noc. Pacifické pobřeží skýtá stejně nádherné oblasti jako Corcovado n.p. nebo biologickou reservaci Calala kde jsem fotil obrovské krokodýly žijící už pouze na tomto jediném místě pobřeží. Při procházce k vodopádům La Catarata mě vyděsilo malé prasátko pekari které těsně přede mnou vyrazilo z křoví. Cestou mě potkal nový druh šípové žáby, hvízdání tukanů a u samotných vodopádů pak hašteření velkých papoušků Arů.

 

Po více jak půl století Costa Rica stále nemá armádu, 20% rozpočtu věnuje na vzdělání a 27% území je chráněno. To všechno dělá z tohoto drobečka obklopeného Karibikem a Pacifikem třešničkou na turistickém dortu. Kriminalita nedosahuje statistik okolních států což je dáno zvyšující se životní která je po Panamě druhá nejvyšší v regionu. Jako banánová republika opravdu plnila svůj rozpočet hlavně prodejem banánů cca.600 mil.dolarů ročně. V současnosti se příjmy z turistiky dostaly na první místo a nesporně se budou zvyšovat.

 

Costa Rica je fantastická země plná nádherné přírody škoda jen, že je tak daleko.

Více v přepisu prvního deníku „Do Costa Rici a Peru sám s batohem“